OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není to tak dávno, co jsem téhle východoněmecké sebrance recenzoval jejich debut s klišovitým názvem Empire Of The Dead (viz SR6). Jak dnes račte vidět, ve volbě názvu opět neměli pánové úplně šťastnou ruku, a tak je klišé dál jejich dobrým kamarádem. Naštěstí jak obal CD, tak i hudba vypadá o něco lépe, než prvotina. Seirim se drží nastolené linie, avšak jejich výbušná, ale mírně navlhlá směs death/black/thrash metalu s extra velkými kousky ovoce si co do nutriční hodnoty příliš nezadá s neblaze proslulou Vitalineou.
Tedy ano – ono to jaksi chutná, ale ta inovace oproti prvotině není zase o moc větší než Jemný vůči starému Danone. Protože ale Empire Of The Dead nebyl průšvih, můžou si Seirim blahopřát – nahráli další kousek slušného nátěru se strašidelnými texty a poněkud omšelými tématy jako Morbid Animalism (troška krve...?), Power Of Elements (troška Sword&Sorcery), Time For Your Death (třeba snad komentáře?), Your Blood (troška dívčí krve...), The Other Dimension (zní zajímavě, ale opět troška Sword&Sorcery), Rulers Of This World (snad jediný zajímavější...), Killing Elements (troška kůže, hřebů a ostří... a krve), Beyond the Death (troška Sword&Sorcery... ještě vás to baví? Takže modří už asi vědí. Na textech je znát překlad z původní němčiny, takže krvaví bojovníci jsou poněkud spisovně sterilní. Toť častý osud neanglofonních straširybek. O ambicích desky svědčí i to, že děkovačky jsou v němčině. Stejně jako minule lze pochválit střídavě hluboký vokál Jörga, stejně jako ocenit občasné vyhrávky v přesných bicích zároveň skřehotajícího Dreiera. Kytara je prozměnu „opět“ trošku švédská a trošku slayerovsky thrashová (není to symptomatické?) a ze skořápky nám pomalu, ale jistě vylézá tvoreček, který má sice nové jméno, díky hudební evoluci jsou jeho zoubky malinko ostřejší a nožičky i ručičky obratnější a rychlejší a slizskou kůži má trošku černější než bráškové, ale stejně je to tvoreček nám důvěrně známý. Jenom se tentokrát jmenuje Seirim. Chcete si ho pochovat? Opatrně, je takový nejistý a nemotorný, ještě musí trochu vyrůst...
7 / 10
1. Intro
2. Morbid Animalism
3. Power of The Elements
4. Time For Your Death
5. Your Blood
6. Instrumental
7. The Other Dimension
8. Rulers of The World
9. Intro
10. Killing Elements
11. Beyond The Death
Kill. War. Chaos. (2002)
Empire of The Dead (1999)
Split 7" (split EP s Purgatory) (1996)
...of the Dark One (demo) (1995)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.